• Home
• Zóny
• Elektrosmog
• Studny
• Ceník
• Kontakt

Využití vlivu GPZ anomálií na příjem VKV

Kamil Pokorný, Ing. Věnceslav Patrovský a Ing. Jan Klabal

Dodnes je pro mnohé techničtěji zaměřené klienty oříškem, přijmout měření zemských anomálií a geopatogenních zón virgulí. I pro mnohé senzibily by bylo příjemné, mít jakousi kontrolu a možnost nějakým přístrojem ověřit výskyt škodlivých zón. S tímto tématem si lámala hlavu řada odborníků, někteří i v naší zemi. A byli docela úspěšní. Zjistili, že anomálie a změny v podloží mají přímý vliv na příjem Velmi Krátkých Vln. Bylo by tedy možné s pomocí běžného VKV přijímače detekovat geopatogenní zóny a škodlivá místa? Ano!

Šíření velmi krátkých vln (VKV) v atmosféře při dálkovém příjmu umožňují „zlomové zóny“ atmosféry, teplotní a vlhkostní rozhraní vzduchových mas. Jsou to buď nestabilní vířivé proudy vzduchových hmot – turbulence, nebo naopak stabilní vzduchové vrstvy (tzv. listy) inverzního charakteru s rozdílnými teplotami a vlhkostí a tím i rozdílnou dielektrickou konstantou jednotlivých vzduchových vrstev. Z teorie šíření elektromagnetických vln je známo, že při přestupu vln z jednoho dielektricky homogenního prostředí do druhého dochází k lomu a na druhém rozhraní výrazné inverze i k odrazu tohoto vlnění. Odraz je způsobený hromaděním elektrického náboje (vysoké elektronové koncentrace) na tomto dielektrickém rozhraní, které má obdobné vlastnosti jako kondenzátor.

Z teorie polovodičů je známo, že hraniční oblast dvou materiálů polovodičového typu p - n s vysokým přechodovým odporem v závěrném směru vytváří rovněž dielektrické rozhraní – kondenzátor, zvaný varikap s napěťově řízenou proměnnou kapacitou. Zlomová oblast v zemské kůře tvoří také určité dielektrické rozhraní dvou materií s různě vysokým elektrickým odporem. Na ostrém rozhraní, kde vlivem elektrostatických odpudivých sil dochází k polarizaci náboje, vzniká vzdušný kondenzátor a to značných rozměrů. Rozložení náboje a jeho hustota podél zlomu bude různá, ale vzhledem ke špatné vodivosti zlomové oblasti ji nelze běžnými metodami měřit.

Elektronová koncentrace je však oproti rozložení v nezlomové oblasti mnohonásobně vyšší a elektrostatické pole, které kolem sebe vytváří, je silnější. Čím je vodivost obou zón rozdílnější, tím je i koncentrace vyšší a elektrostatické pole obklopující zlom je silnější. Tak tomu je na rozhraní ruda – kámen, voda – kámen a jiné.

Je – li elektrostatické pole dostatečně silné, působí až nad zemským povrchem, kde vytváří nábojovou oblast, obdobnou Faradayově kleci, odpuzující vnější elektromagnetické vlnění. Vždy však musí jít o vertikální zlom, uzavírající elektrostatické pole směrem k zemskému povrchu. V horizontálně plošných vrstvách zůstává silové pole pod zemským povrchem. Je – li zlomová oblast postižena dlouhodobým suchem, vyprahlá, či naopak dokonale provlhnutá, dielektrické rozhraní se vytrácí, slábne až zaniká, elektrostatické pole se nevytváří.

Z bioniky je známo, že dlouhodobý pobyt člověka, zvířat i rostlin v silnějším poli vyvolává biologické změny v tkáňovém růstu. Většinou působí negativně, vyvolává i patologické změny, ale v určitých případech může být i vyhledáván. Zlomové oblasti nesnášejí hraboši, jejich „tunely“ tam nenajdeme. Naopak krtonošky a některé druhy drobných živočichů určité oblasti rozdílných dielektrických vrstev vyhledávají s oblibou. Na vysoce senzitivního člověka pak mohou mít i přímý, okamžitý vliv. Má – li v ruce vhodný snímač, může registrovat elektrostatické pole nad takovou oblastí.

Snímačem může být čerstvě uřízlý a provlhčený vrbový proutek (jiné proutí je suché a má špatnou vodivost) nebo smyčka z vodivého materiálu. Dokonale vodivý materiál – zlato, stříbro, měď – je nevhodný. Oblíbený je drát ocelový a nejvýhodnější se jeví ocelová spirála (zvýšený odpor). Větší odpor materiálu zajišťuje větší potenciální rozdíl na koncích smyčky, držené v rukou.

Proutek, smyčka a v něm indukovaná elektromotorická síla pak působí na citlivého člověka podobně, jako držadlo dětského induktoru; čím pevněji je smyčka držena, tím více elektrostatické a svalové síly působí na její ohyb. V místě zlomu je pak indikace největší a proutkař se bezděčně snaží najít nejsilnější „stejnosměrné brnění“ ohýbající se smyčky k zemi, do místa nejvyšší koncentrace pole.

V oblastech vyššího elektrostatického pole v atmosféře, kolem vedení vysokého elektrického napětí nebo kolem vertikálního zlomu v zemské kůře apod. dochází k odrazu elektromagnetických vln určitých vlnových délek, které se pak uvnitř této oblasti (pod vedením vysokého napětí, v bouřkové zóně) projeví jako výrazný útlum příjmu.

Obdobně tomu bude i při zjišťování zlomové oblasti u zemského povrchu. Protože však je toto pole úzké, lze je zjišťovat pouze přijímačem s co nejmenší anténou, nejlépe smyčkovou. Méně vhodná je pak anténa prutová a dipól je už zcela nevhodný. Se smyčkovou anténou lze nalézt naprosto přesně místo rozhraní dielektrických konstant měřené lokality.

Z tohoto pohledu se jeví zajímavé pokusy Ing. Patrovského a lze je doporučit i podle Ing. Jana Klabala k experimentování:

Vrbový proutek neboli virgule, byl odedávna používán citlivými lidmi k hledání rud a pramenů. Nad podzemním pramenem nebo rudní žilou se začal proutek pohybovat a někdy vykonal i několik otáček. Otáčení proutku pochopitelně není způsobeno nečistými silami, jak tvrdil v 17. stol. Páter Lebrin, ale nevědomými stahy svalů proutkaře, který reaguje na podzemní anomálie. Může jít o styk a tření hornin odlišných vlastností. Místo vrbového proutku se dnes používá ocelové smyčky nebo spirály či drátu v podobě písmene omega. Jev není dodnes uspokojivě vysvětlen, je však nesporně elektrického charakteru. Účelem tohoto článku není zasvětit čtenáře do tajů proutkařství, ale naznačit možnost experimentování v oboru velmi krátkých vln; reakce proutkaře ověřit elektronicky.

Již starší práce J. Wüsta a E. Hartmanna potvrzovaly, že na místech, kde reaguje proutkař, nastává jakýsi útlum velmi krátkých vln (VKV). Hartmann později použil malý vysílač na 32 MHz a ve vzdálenosti 0,6 až 1 m od přijímače, naladěného však na třetí harmonickou. Krátké antény obou přístrojů byly vzájemně otočeny o 90°. Takže přenos signálu vlivem jiné polarizace byl prakticky nulový. Nad tzv. geoanomální zónou se změnila polarizace a nastal příjem.

Autor tehdy použil ve zjednodušeném způsobu přijímač Kvintet a na rozsahu VKV naladěn vysílač Buková hora (70,58 MHz), který byl v dané oblasti dobře slyšitelný. Pokus byl prováděn v městském parku v Libochovicích. Anténa byla vysunuta jen z poloviny, přijímač byl držen co nejdále od těla. Pozvolná chůze parkem ukázala velmi ostrá pásma, kde příjem prakticky zmizel, nebo naskočil brum. Pásma – zóny byly široké jenom 5 až 15 cm. Později bylo zjištěno, že v době sucha a nebo po dešti, jsou slabá nebo neostrá. Za normálních okolností ale byla změna výrazná a odlišná od změny po přiblížení ke kmeni stromu. Tato pásma se objevovala i v místech, kde v okolí 20 až 50 m žádné stromy nebyly. Ukázalo se, že nejde o odrazy.

U vertikální antény a polarizace vysílače se neobjevil směrový účinek, ale u bližších vysílačů s horizontální polarizací byl třeba směrový účinek otáčením zjistit, aby nebyl zaměněn za útlum způsobený sledovaným jevem. Ve zmíněné oblasti, která leží poblíž řeky Ohře, jsou diluviální nánosy, takže jev lze přisoudit podzemním vodním pásmům. Podstatné je, že podle Ing. Patrovského se shodoval dobrý proutkař, který přirozeně neznal polohu zóny a byl ve vzdálenosti asi 12 metrů sledován s autorem pokusu s přijímačem asi v 90% případů, kdy ukázal reakci na stejném místě jako přijímač.

Další pokusy byly provedeny v okrajích Prahy (Krč, západní Šárka, hostivařská nádrž), v Kokořínském údolí, u rybníků na Dobříšsku a jinde). Byl také prokázán velmi výrazný břehový jev, na který poukázal v tehdejší SSSR již v šedesátých letech N. Sočevanov. Překračuje – li se potok nebo řeka po lávce či mostě, nastává reakce proutkaře i přijímače těsně u obou břehů. Naproti tomu vodní plocha nevyvolává reakci žádnou. Jev je vyvolán stykem vody s pískem, hlínou, s hrází.

Pro zpřesnění indikace a k možnosti částečného hodnocení, byl připojen mikroampérmetr (0 až 50 µA) přes regulační odpor 10 kOhmů na kondenzátor 5 µF detektoru FM přijímače. Plná výchylka klesala nad zónou často až téměř k nule.

Další pokusy ukázaly, že použije – li se jiný vysílač, pásma se posouvají, ale i zde ukáže dobrý proutkař reakci. Je pak potřeba rozlišovat, jestli proutkař reaguje na elektromagnetické pole vysílače a nebo na anomálii, které toto pole porušuje. Ukázalo se ale, že proutkař si může kontrolovat svoje reakce s pomocí citlivějších přenosných přijímačů VKV. Prokázala se také shoda s reakcí virgule a přijímače i u stromů s nádory. To bylo velmi podstatné, protože strom s nádory je reálný a hmatatelný důkaz pro výskyt škodlivé anomálie, na kterou objektivně reaguje i virgule, i přijímač VKV.

Krom přijímače Kvintet, který se osvědčil, lze použít i přijímače Song a nebo jiné, lepší kvality. Přijímače Dolly nebo Menuet se ukázaly být méně citlivé a méně vhodné i s indikátorem.

EXPERIMENTUJTE: Vhodným cílem je, přestavět vyhovující dostatečně citlivý VKV přijímač na přístroj s ukazatelem intenzity příjmu signálu, nebo pak ještě lépe, měřit rozdíl v příjmu, intenzitu a vlastně škodlivý vliv zemské anomálie. Stupnice by se mohla pak nastavit předřadnými odpory podle vysledovaných intenzit a přímých vlivů na zdraví lidí, kteří třeba nad takovou anomálií denně spí. Viz také Amaterské rádio 1987.

Ještě doplňující informace z knihy V. Patrovského – Od magie k biotronice
- Nakl. Stanovum, ISBN 80-900784-3-5

Reakci proutkařů lze snadno kontrolovat pomocí tranzistorového přenosného rádia na rozsahu VKV, nejlépe OIRT – 66-73 MHz. Lze využít i rozsah CCIR – 88-108 MHz, ale vysílač nesmí mít příliš silný signál. Zásadou je, že vysílač nesmí silněji hrát ani při zasunuté anténě. Anténu vysuneme na polovinu a skloníme. Naladíme stanici střední intenzity – velmi slabý vysílač také není vhodný. Přijímač pak držíme co nejdále od těla a zvolna kráčíme terénem. Nad GPZ příjem ostře zeslábne, nebo i zmizí a naskočí brum. Je nutné měřit z více stran, protože i sama teleskopická anténa vykazuje v určitých směrech svůj vlastní útlum. Místo, kde dochází k zeslabení příjmu, si tedy osaháme i z jiné strany, tím, že si stoupneme z druhé strany k místu s nalezeným útlumem a opět jej ověřujeme přičemž směr antény je jiný, než předtím. Tím rozpoznáme, zda se jednalo o pouhý útlum antény vůči orientaci nebo polarizaci vysílání stanice.

Geo-anomální a geo-patogenní zóny se projevují při změně geofyzikálních vlastností podloží způsobených vodní impregnací, rudní žilou, dutinou, stykem dvou různých hornin např. s křemenem, čedičem, skarnem a pod. Nad těmito místy dochází k elektrickým a magnetickým změnám, také byl zaznamenán infrazvuk a emise neutronů, na které reaguje citlivý proutkař, ale i fyzikální přístroje. Zemní záření má elektrickou složku, kterou lze odstínit – jímat sololitem pokrytým oboustranně alobalem, který je uzemněn. Tak se bráníme i elektromagnetickému poli z vedení ve zdi u postele. Primární složkou zemního záření jsou pomalejší neutrony. Ty lze nejlépe zadržet parafínem, voskem nebo silnějším PVC. Tyto hmoty však naopak mohou vyvolat GPZ pokud jde o rychlé neutrony které se zbrzdí. Pokud se tedy pokusíme o stínění, je třeba kontrolovat virgulí nebo rádiem.

Detekce zón pomocí VKV přijímače – schémata zapojení:



Schemata VKV přijímačů vlivu GPZ

ZPĚT NAHORU

Další informace

Ke stažení PDF:

Některé studie:

Anketa

Copyright na celý web © 2019 Kamil Pokorný

Design by Free Web Templates