Měření geopatogenních zón, elektrosmogu a radiace v Brně, Praze a širším okolí

"Až 90% dětí onemocní oslabením v geopatogenních zónách, 80 - 90% rakovin vzniká
na zónách. Kdo spí na čistém místě, relativně se bát onemocnění nemusí." Jan Spěváček

Proutkařství tajemství zbavené

Kamil Pokorný

Proč se zabývat i "zónami"?

V dnešní době, kdy jsme obklopeni silným elektrosmogem, a to hned v desítkách frekvenčních pásem, stále nelze opomíjet ani starší problematiku – nezdravé působení geopatogenních zón, vody a jiných energií, mimo ty dnešní technické – elektromagnetické.

Na zjištění geopatogenních škodlivých polí zatím neexistuje kvalitní přístroj, ani na vyhledání pramene vody, zvláště pokud se nachází ve větší hloubce. Potom nezbývá, než vzít do ruky starý dobrý proutek, nebo virguli...

Detekce na Květnici

Historie proutkařství – oboru, který se možná i v naší zemi opět oborem stane, jako tomu již je třeba v Polsku, sahá do velmi dávných dob. K předním proutkařům patřil Leonardo Da Vinci, Isaac Newton, Thomas Alva Edison i Albert Einstein.

Proutkařství sehrálo důležitou roli i ve vojenství. Ve vietnamské válce hledali proutkaři americké armády podzemní kryty a únikové tunely Vietcongu.
Ve druhé světové válce využíval americký generál Patton v Africe proutkaře, kteří hledali místo pro vrty kvůli nedostatku vodních zdrojů.
Sovětský svaz využíval několik desítek proutkařů k vojenským účelům, jedním z úkolů bylo hledání min.

Proutkaři dokázali vyhledávat vodní zdroje, naleziště ropy, zlata a jiných vzácných nerostů. K velmi respektovaným patřil německý hydrolog Hans Schröter. Jeho tým vyvrtal na Srí Lance v suché oblasti 691 studní, které zásobovaly vodou 350 vesnic. Úspěšnost měl na 96 % a byl přesný na centimetry. Uměl také určit do jaké hloubky je třeba vrtat.

Ve Spojených státech říkají proutkařům vodní čarodějové. K nejlepším patří parapsycholog Uri Geller, který se věnoval hledání zejména vzácných surovin pro nadnárodní těžební společnosti a získal tak slušné jmění. Dokonce neběhal v terénu ale pracoval nad mapou. To se většinou nedělá proutkem, ale kyvadlem.

V americkém státě Vermont leží městečko Danville, které je podle místních hlavním městem světového proutkaření. Sídlí zde Americká společnost proutkařů (ASD), založená v roce 1961. Není ničím neobvyklým, že si zdejší obyvatelé často vybírají v supermarketech vhodné potraviny pomocí virgule.

V roce 1953 představitelé Unesco konstatovali, že proutkaření je fakt, nikoli blud. Francouzská akademie věd k proutkařství dokonce uvedla: „Je nemožné popírat existenci síly, ačkoli její povahu nelze zatím určit.“

A mnozí stavaři i dnes vezmou svařovací dráty, ohnou je a během chvíle na stavbě nebo pozemku určí, kudy například prochází v zemi kabely, nebo kde je prasklá voda.

Mezi zajímavější způsoby pak patří, chytit oběma rukama kovová ramena krumpáče, zatímco dřevěné topůrko reaguje pohybem. A nebo, pouze navlhčit dlaně a vnímat v terénu blízko nad zemí, kde je větší chlad – tah vody do ruky. A jako kyvadlo postačí i kovová matice nebo prstýnek na provázku.

Zkuste si to taky!

Uřízněte si vhodný proutek ve tvaru písmene Y, nejlépe vrbový.
Chytněte jej za oba kratší konce zatímco prostřední delší bude směřovat dopředu.
Proutek je potřeba napnout – rukama oboje větve ještě rozevřít tak, aby ruce byly v poloze, svírající jednu osu – tyč.
Pokud byste větve proutku drželi volně „jen tak“, nebude se spíše dít nic. Začněme snadnější variantou, že ohnuté prsty směřují nahoru, ruce jsou tedy dlaněmi nahoru. Nyní je potřeba se naladit vnitřně na téma, které se proutku tážeme – např. kde se nachází silný pramen? Čili, „reaguj na silný pramen“. Zkusíme projít terénem a reakci v místě pramene budeme jasně cítit jako silnou sílu která ohýbá proutek.

Co můžeme hledat?

Vhodné je, začít nejdříve hledáním pramene. Nebo vody nad studnou, nad kanálem, pokud tam ale nějaká voda je. Trénovat se dá i u silného kmene zdravého stromu. Můžeme detekovat hranici jeho aury – proutek či jiný nástroj se nám na té hranici –na okraji pole – bude ohýbat a reagovat.

Podobně to jde u aury člověka, reakce se většinou ukáže půl metru před tělem. Pak můžeme jít ještě blíž a zachytíme druhou reakci, protože většina lidí má dvě ochranné vrstvy – obaly své aury. Proutek se už ale tak blízko těla nevejde aby mohl reagovat, takže tu druhou vrstvu si pak později vyzkoušíte jiným nástrojem, třeba pružinou. Někteří lidé však mají jen jednu ochrannou vrstvu, ti jsou více senzitivní, citliví, ale také unavení a náchylní nechat se veřejností vysát, nabrat si „nízké energie“, protože nemají dvojitou ochranu jako většina lidí.

Potom si vyzkoušíme, kam se promítá škodlivé vyzařování vody. Pozor, není to kolmo nad pramenem a nebývá to ani nad běžně se vyskytující „spodní vodou“ v podloží. Pokud se masa té spodní vody výrazněji nepohybuje, neprotéká skrze podloží, nevzniká silné tření rozdílnou permeabilitou materiálu a nevzniká ani škodlivá vodní zóna. Ta se vytváří šikmo od silných pramenů, ale i odvodňovacích kanálů a stok pod ulicí.

Toto je věc, která je většinou proutkařů opomíjena:
Škodlivé pole se nenachází nad pramenem, ale nad pravým břehem, šikmo vzhůru se sklonem na kolmici od toku pramene. Takže přímo nad pramenem nenajdete škodlivé pole od pramene, pouze informaci o prameni. Škodlivé, neboli rozkolísané pole, najdete několik metrů bokem od pramene na pravém břehu v závislosti na hloubce pramene. Proto lze přímo nad pramenem klidně a zdravě spát, zatím co vedle něj ne. Pokud budete někde detekovat škodlivou vodní zónu, a stojíte čelem z kopce, odvodíte si tímto pravidlem, že pramen nebo vodní tok se nachází několik metrů vlevo. A dohledáte jej.

Naprostá většina senzibilů už ze zvyku hledají v ložnici jenom reálný pramen, přitom ten zde není primárně důležitý vůbec, jestli mi rozumíte - pokud tedy nechceme dělat v ložnici studnu. A naopak - nezjistí škodlivé pole podzemní vody, protože se ladili na přítomnost fyzického pramene! A to je průšvih - zdravotní.
Mimochodem, sloupec vody ve studni škodlivý není, protože nedochází k většímu tření a vzniku silného pole. Studna na dvoře nám tedy v domě neškodí. Její přítokové prameny se ale do domu promítat mohou, zaměřte se, kde se nachází vyzařované škodlivé pole těch pramenů... Nelíbí se mi to slovo "škodlivé". Ono to pole je, jaké je. Má díky proměnlivému tření vody skrze podloží měnivý charakter, velikost, a tím narušuje biochemické procesy v buňkách, způsobuje zátěž v organismu.

Zkuste se zaměřit na geopatogenní zóny. Jsou to anomálie, disharmonické záření vycházející od třených povrchů jednotlivých desek podloží nebo jejich zlomu téměř kolmo nahoru, až do vysokých pater výškového domu. Jednoduše se nalaďte na vyhledání záření tektonických poruch a anomálií, které je pro tělo škodlivé. Pokud by jste se totiž naladili jenom na vyhledání tektonických poruch, nástroj Vám najde, kde se fyzicky pod Vámi nachází třeba trhliny v podloží. To ale není podstatné, protože vyzařování z nich se vzhledem k hloubce zase nachází o několik metrů jinde, zatím co nad zlomem tak jako nad pramenem, bych klidně a dobře spal.

Zkuste si také detekovat psychosomatické energie a pole. Jsou to shluky energií, které stagnují v některých místech, mají na ně vazbu a zatěžují živé organismy. Nejvíce se to týká domů po nemocných nebo usmrcených lidech, když došlo k tragédii a nebo krutým událostem za války, a častěji ve sklepech. Různé temnější kouty však najdeme i v některých čekárnách na nádraží, protože tyto nižší energie tam natahají s sebou různá individua, opilci atd. Souvisí to i s výskytem nižších entit, astrálních forem, ale to by bylo na jiný článek. Zpočátku se nám bude hodit, umět si zkontrolovat třeba pozemek, nebo dům, byt, který chceme pořídit.

Podobně se dá testovat přítomnost např. energie prokletí, nebo vhodnost léků, potravin, zdravotní problémy. Na řadu těchto věcí se snadněji používá kyvadélko, které se vždy vejde do kapsy.

Po delší praxi a vytrénování výrazných reakcí například nad studnou, nad kanálem, nad potrubím – vodovodním uličním řádem nebo nad kabely vysokého napětí uloženými pod chodníkem, lze potom detekovat vlastně cokoli, princip je stále stejný.

O různých typech proutků, kyvadel, pružin a jiných pomůcek existuje v češtině řada knížek, doporučuji se s tématem více seznámit a různé pomůcky vyzkoušet. Zjistíte postupně, s jakým nástrojem se Vám za jakých situací v terénu pracuje nejlépe. Samozřejmě je možné se i domluvit a proutkaření si spolu přímo vyzkoušet a naučit.

Více o proutkaření také: radiosteze.