Měření geopatogenních zón, elektrosmogu a radiace v Brně, Praze a širším okolí

Poskytuji měření radiace - radioaktivity

Přirozená radioaktivita (ionizující záření) se kolem nás vyskytuje trvale z přírodních zdrojů. A také z některých stavebních materiálů (dříve ze škváry z elektráren). V dnešní době také přibývá více umělých zdrojů a různých katastrof ve světě. Ne všechny mohou být zveřejňovány... O průšvihu není vždy zájem poctivě informovat. A především může nastat jenom lokální situace, kdy se radioaktivní prvky, ozářené předměty nebo odpad dostane do vaší obce nebo blízkosti, aniž to někdo tuší. Radiace (odpad) ve větším množství je dlouhodobá záležitost, kdy poškozuje zdraví širšímu okolí, proto jsem se rozhodl, poskytovat i měření – kontrolu hodnot vyzařování – radiace tam, kde žijete, spíte, kde si to budete přát. Více info o tomto záření - níže.

Ohledně havárie ve Francii- stav 28.2.2017:

Lidé mi volají, zda nejsou zvýšeny hodnoty radiace u nás. Nejsou. Jednotlivé stopy chemických prvků mohou být lehce zvýšeny (veřejné články uváděly lehké zvýšení stopy jodu), ale ve smyslu celkového množství výskytu záření částic alfa, beta, gamma, ke zvýšení zatím nedošlo. Pokud bych zjistil zvýšení, napíšu to sem. Zatím jsem nenaměřil v Brně ani Praze v terénu vyšší hodnotu než do 0,3 µSv/h, což je dáno podložím jednotlivých krajů, viz mapka radiace:

Mapa radice (podloží) v ČR

V rámci celého balíčku měření kontroluji i radiaci:

Záření Alfa, záření ß a záření Gamma - měřím pomocí profesionálního digitálního měřidla Gamma – Scout, které je kalibrováno výrobcem.

Dozimetr Gamma Scout

VIDEO ukázka ->> měřím rentgen v zubní ordinaci
VIDEO ukázka ->> dozimetrem odhalím radioaktivní minerály

Měření probíhá tak, že se přístroj po dobu mé návštěvy nechá detekovat množství radioaktivních částic, které se projeví ve zvoleném časovém úseku.
Vysvětlíme si pak, co jsme naměřili. V přístroji je nastaven i zvukový alarm, pokud by hodnoty překročily nastavenou mez.
Ta je původně nastavena na 5 µSv/h - cca 50 mSv/rok = mezní hodnota pro osoby, které jsou vystaveny radioaktivnímu záření z důvodů svého zaměstnání.

Normální roční dávka je 6 mSv/rok = 3 µSv/h (2000 pracovních hodin).
Pro ještě větší jistotu nastavíme alarm na 0,4 µSv/h.

Výrobce udává běžnou hladinu v továrně (Heidelberg Německo) 0,1 až 0,2 µSv/h.
Tuto hladinu běžně měřím i na většině území ČR: 0,1 až 0,3 µSv/h viz foto.

Výrobce přístroj kalibroval na hodnotách 0,01 µSv/h a 1.000 µSv/h.
Přepočítací faktor přístroje je 142 impulsů za minutu = 1,0 µSv/hodinu.
Není tedy potřeba měření provádět nutně ani celou hodinu.
Při měření budeme hodnoty sledovat průběžně celou dobu.

Doporučuji si prostudovat hodnoty a následky z ozáření:

Více o radioaktivitě a její škodlivosti v konkrétních jednotkách:

Radiace a ionizující záření jsou neoddělitelnou součástí našeho života, ačkoliv je většinou nemůžeme vnímat smysly. Příroda okolo nás je doslova protkána neviditelnými paprsky, které velmi výrazně ovlivňují celou řadu procesů v ní probíhajících.
Radioaktivita se běžně rozděluje na radioaktivitu přirozenou a umělou.

Přirozená radioaktivita

Přirozená radioaktivita je důsledkem samovolného rozpadu atomového jádra. Přirozeně radioaktivních je mnoho látek v přírodě (takové látky se pak označují jako radioaktivní látky), včetně tkání živých organismů. Přírodní zdroje ionizujícího záření jsou: kosmické záření, sluneční záření, přírodní radioizotopy.
Pojmy jako ionizující záření, radiace nebo radioaktivita vyvolávají ve většině lidí obavy. Zpravidla přitom netuší, že radioaktivita je nedílnou součástí našeho životního prostředí a největší podíl na ozáření obyvatelstva mají přírodní zdroje.

Na Zemi neustále dopadá proud vysokoenergetických částic z vesmíru - tzv. kosmické záření. Atmosféra částečně před kosmickým zářením chrání, proto u moře je záření nejmenší a na horách nebo při letu letadlem je záření silnější. Kosmické záření interaguje s vnějším obalem Země a vytváří tak izotopy uhlík 14C, tritium 3H, berilium 7Be. Další radioaktivní prvky jsou obsaženy v podloží a půdě od samého vzniku Země (zejména uran 238U a 235U, thorium 232Th, rubidium 87Rb) a při jejich přeměně vznikají další radioaktivní prvky jako radium 226Ra, polonium 210Po, radon 222Rn a 220Rn.

Přírodní radioaktivní zdroje způsobují průměrné ozáření osob žijících v ČR na úrovni 3 mSv (Německo 4,8 mSv, Itálie 5 mSv). Celosvětový průměr je 2,4 mSv za rok ale existují i místa, kde je koncentrace radioaktivity v podloží zvýšená, např. v oblasti kolem iránského města Ramsar, na plážích brazilského města Guarapari nebo na plážích jihoindického státu Kerala. Konkrétně v oblasti Ramsar byly naměřeny roční hodnoty ozáření na úrovni až 260 mSv za rok. Nebylo však prokázáno, že by tyto zvýšené hodnoty přírodního ozáření měly na místní obyvatele negativní vliv.

Významným radionuklidem z hlediska vnitřního ozáření je v téměř všech potravinách a dokonce i v lidském těle obsažený přírodní izotop draslíku 40K. Jeho koncentrace je prakticky stejná u všech osob a to na úrovni okolo 55 Bq/kg (což odpovídá průměrné roční efektivní dávce 0,17 mSv). Pozornost je věnována ve velké míře také radonu, který z podloží může pronikat do budov a zvyšovat tak ozáření osob.
Přírodní radioaktivitu objevil v r. 1896 francouzský fyzik Henri Becquerel.

Umělá radioaktivita

Umělou radioaktivitu získají prvky transmutací, vlivem řetězové reakce nebo působením urychlených částic. Umělá radioaktivita je tedy podmíněna přeměnou jádra, která je způsobena vnějším vlivem, např. při ostřelování částicemi ? se jádra mohou dále samovolně rozpadat, tzn. vykazují radioaktivitu. Takováto jádra v přírodě běžně neexistují, ale byla vytvořena uměle.
Zákonitosti rozpadu těchto uměle vytvořených jader jsou shodné s zákony popisujícími rozpad přirozeně radioaktivních jader. Poněvadž však ke vzniku těchto jader byl nutný vnější umělý zásah, hovoříme o umělé radioaktivitě. Poslední roky přibývá různých (řízených) katastrof, např. kontaminace světa z japonských jaderných elektráren.

Mezi umělé zdroje ionizujícího záření tedy patří:

Urychlovače částic tj. Cyklotron, Synchrotron, Rentgen, CT, mamograf a CRT obrazovky, jaderné zbraně, jaderný reaktor;

Uměle vytvořené nestabilní chemické prvky (neptonium, americium, kalifornium);

Zařízení pro scientační a stopovací diagnostické metody;

Terapeutické zařízení – cesiové a kobaltové gama ozařovače, Leksellův gama nůž;

Radiofarmaka a tracery

Umělé zdroje radioaktivity přišly na náš svět spolu s objevem umělé radioaktivity v r. 1933, kdy ji poprvé pozorovali manželé Irene a Frédéric Joliot-Curie. V současné době umíme za použití různých metod vyrobit přes 1400 radioaktivních prvků – radionuklidů.

Celkový počet známých prvků – přírodních i uměle vyrobených – je vyšší než 2000, ale jen 255 z nich je stabilních, tedy neradioaktivních.

Účinky ionizujícího záření na živé organismy

Ionizující záření, ve formě jak dlouhodobého slabého, tak i krátkodobého intenzivního ozáření, má negativní účinky na člověka a ostatní živé organismy. Působí-li na biologický materiál, dochází k absorbci ionizujících částic nebo vlnění atomy daného materiálu. To způsobuje vyrážení elektronů z jejich orbitů a tvorbu kladně nabitých kationtů. Ionizované části molekul se stávají vysoce reaktivními a vedou k řadě chemických reakcí, které buňku buď rovnou usmrtí, nebo vedou ke změnám genetické informace (reakce radikálů s DNA způsobuje porušení fosfodiesterových vazeb a tím zpřetrhání jejího řetězce).

Pojmy, veličiny, jednotky

K měření účinků se používají tyto jednotky:

• Sievert
• Gray
• Rem
• Bequerel

Radioaktivita je vlastnost některých atomů (resp. jejich jader) samovolně se rozpadnout, přeměnit nebo změnit energetický stav při současném vzniku ionizujícího záření. Radioaktivní prvky se nazývají radionuklidy.
Ionizující záření je souhrnné označení pro záření (elektromagnetické nebo proud částic), které má energii postačující k ionizaci atomů nebo molekul ozářené látky.
Ionizace je proces, při kterém se z elektricky neutrálního atomu nebo molekuly stává kladně nebo záporně nabitý iont.

Aktivita je veličinou označující „množství“ radioaktivní látky.
Aktivita je dána počtem radioaktivních přeměn, ke kterým dochází v určité látce za určitý časový interval.

Jednotkou aktivity je Bq (becquerel).
Aktivita v řádech jednotek Bq až tisíců Bq (tj. kBq – kilobecquerel) je velice nízká. V těchto relacích se pohybuje množství radionuklidů obsažených v přírodě. Pro použití v diagnostické nukleární medicíně používáme řádově kBq až MBq (megabecquerel), při terapeutických aplikacích GBq (gigabecquerel) radioaktivních látek.

Dávka je veličinou popisující „množství“ záření absorbované v tkáni po podání radioaktivní látky.

Jednotkou dávky je Gy (gray) nebo Sv (sievert), případně milisievert mSv v závislosti na „druhu“ dávky
(detailní popis této problematiky přesahuje prostor na tomto webu, podrobnosti např. na adrese http://www.astronuklfyzika.cz/strana2.htm).

Záření, které při radioaktivním rozpadu vzniká, je zpravidla tří druhů, a ty můžeme kalibrovaným přístrojem při mé návštěvě zkontrolovat:

Záření Alfa je proud jader helia (?-částic) a nese kladný elektrický náboj, má nejkratší dosah (lze ho zastavit např. i listem papíru).

Záření ß je proud záporně nabitých elektronů. Někdy se rozlišuje záření ß- (elektrony) a ß+ (kladně nabité pozitrony), lze ho zachytit 1 cm plexiskla nebo 1 mm olova.

Záření Gamma je elektromagnetické záření vysoké frekvence, neboli proud velmi energetických fotonů. Nemá elektrický náboj, a proto nereaguje na elektrické pole. Jeho pronikavost je velmi vysoká, pro odstínění se používají velmi tlusté štíty z kovů velké hustoty (např. olovo), a nebo slitin kovů velké hustoty. Platí, že čím vyšší hustota a tloušťka štítu, tím více je záření odstíněno.

Kromě těchto částic mohou při radioaktivním rozpadu některých uměle připravených nuklidů být emitovány neutrony nebo protony (jednotlivě nebo ve dvojici). Proud elektricky neutrálních neutronů[pozn. 1] pohltí např. materiály bohaté na vodík (tlustá vrstva vody, uhlovodíky jako etylen, parafín či organické plasty), bor (karbid boru, voda s kyselinou boritou), nebo tlustá vrstva betonu. Proud protonů má pronikavost mezi zářením alfa a beta.

Radioaktivní přeměna beta je také doprovázena emisí neutrina či antineutrina. Tyto částice interagují pouze slabě a nelze je v pozemských podmínkách prakticky odstínit.

Některé uměle připravené nuklidy se rozpadají spontánním štěpením (zpravidla doprovázeným emisí jednoho či více neutronů) nebo emisí "klastru" nukleonů, např. jádra uhlíku 14 či neonu 24 (tyto rozpady již byly pozorovány u více než 20 nuklidů s emisí klastru více než 10 různých druhů). Odštěpky i klastry mají velmi silnou ionizační schopnost a proto nižší pronikavost než záření alfa.

Limity na ozáření

Dávka celotělového ozáření v sievertech je používána jako srovnávací hodnota například při nastavování legislativních omezení pro pracovníky se zářením a ostatní občany. Limity jsou určovány vyhláškami příslušných úřadů nebo schválením zákonů.

V České republice je systém limitů popsán ve vyhlášce 307/2002 Sb.

Obecné limity jsou:

- 1 mSv za kalendářní rok pro součet všech efektivních dávek
(výjimečně 5 mSv za 5 za sebou jdoucí kalendářních roků).
- 15 mSv za rok pro ekvivalentní dávku v oční čočce.
- 50 mSv za rok pro průměrnou ekvivalentní dávku v 1 cm² kůže.

Pro pracovníky se zářením platí jiné limity:

- 50 mSv za kalendářní rok pro součet všech efektivních dávek a 100 mSv za 5 za sebou jdoucí kalendářních roků.
- 150 mSv za rok pro ekvivalentní dávku v oční čočce.
- 500 mSv za rok pro průměrnou ekvivalentní dávku v 1 cm² kůže.

Podobné limity platí po celém světě na doporučení komise ICRP.
Existují také limity na aktivitu v potravinách, které jsou stanovovány a sledovány příslušnými státními úřady pro jadernou bezpečnost. Jejich důležitost je významná v době velkých jaderných haváriích, především po Černobylu / Fukušimě se tyto hodnoty pečlivě sledovaly a dodržovaly. Kritická je především voda, mléko, ale i maso a rostlinné produkty.Sledují se nejnebezpečnější radionuklidy Cs-137 a Sr-90 (ale i Cs-134 a I-131), které jsou přítomny ve velkém množství při jaderných haváriích nebo při použití jaderných zbraních. Mají dlouhý poločas rozpadu a v lidském těle se deponují.

Limity pro ČR jsou opět stanoveny ve vyhlášce 307/2002 Sb., např. pro mimořádné situace jsou limity objemové nebo hmotnostní – [Bq/kg] nebo [Bq/l]

Radiační zátěž populace

Největší podíl na průměrném ozáření osob žijících v ČR má radon (40 %), radionuklidy v zemské kůře (10 %), radionuklidy v těle a v potravinách (20 %), kosmické záření (10 %), Z umělých zdrojů je nejvýznamnější lékařské ozáření (20 %). Obávané jaderné elektrárny mají oproti tomu na svědomí asi jen 0,01 % z celkového ozáření osob.

Příklady:

Osoba stojící 1 hodinu v 1 m od pacienta těsně po aplikaci 800 MBq 99mTc - 0,01 mSv
Rentgenový snímek plic - 0,02 mSv
Let do USA (7 hod) - 0,05 mSv
Kouření 20 cigaret denně za 1 rok (210Po, 210Pb) - 0,36 mSv
Scintigrafie skeletu - 5 mSv
CT břicha - 10 mSv
PET/CT celého těla - 15 mSv

Příklady ekvivalentní dávky pro člověka:

Z přírodního pozadí 10 µSv za den,
rentgen ruky 1 µSv,
rentgen zubů 5 µSv,
let letadlem (4000 km) 40 µSv,
rentgen hrudníku 20 µSv,
roční limit pro okolí jaderné elektrárny 250 µSv
(při plánování se používá 30 µSv), skutečná dávka v okolí 50 km od jaderné elektrárny 0,1 µSv za rok (asi tolik jako když sníte jeden banán – opět důvodem draslík K-40),

dávka v Tokyu způsobená havárií JE Fukušima 40 µSv,

CT sken hlavy 2 mSv,
roční dávka z přírodního pozadí (asi 85 % obdržené dávky je z přírodního pozadí) je průměrně 4 mSv.

Dávka nutná k projevu nemoci z ozáření (deterministických účinků) je přibližně 400 mSv, musí být ale jednorázová. Smrtelná dávka se liší podle jedince, ale udává se 4 Sv a více.

Stojí za zmínku, že přírodní pozadí je na různých místech na Zemi velmi odlišné, například:

- přírodní radiační pozadí občana ČR 2,5 až 3 mSv/rok
- přírodní radiační pozadí občana Kerali v Indii 17 mSv/rok
- přírodní radiační pozadí občana Guapari v Brazílii 175 mSv/rok
- přírodní radiační pozadí občana Ramsaru v Iránu až 400 mSv/rok

Tedy přírodní pozadí se podle lokalit liší i více než stonásobně, to je dáno především rozdílnou radioaktivitou hornin. Lidský organismus je schopný se na vyšší přírodní pozadí během života adaptovat.

Biologické účinky záření

dělíme na časné a pozdní. Z dostupných informací o ozáření lidí víme, že při dosažení určité prahové hodnoty (která je ale přibližně 1000x větší než hodnoty z běžných lékařských vyšetření) dochází po ozáření k časným (tzv. deterministickým) účinkům jako jsou erytémy (zarudnutí), popáleniny, ztráta ochlupení, poškození plodnosti, u těhotné poškození plodu. K těmto účinkům při diagnostických nukleárně medicínských aplikací v žádném případě nedochází.

Druhým typem jsou pozdní, tzv. stochastické účinky na organizmus. Ty se mohou projevit po měsících nebo až desítkách let od ozáření. Jedná se o nádorová onemocnění a genetické mutace. Nejrozšířenější teorie říká, že tyto pozdní účinky jsou bezprahové, že pravděpodobnost projevení účinku roste lineárně s dávkou (veličina popisující velikost ozáření) a závažnost projevu na dávce nezávisí. Riziko z ozáření se celoživotně sčítá.
Ionizující záření absorbované v biologickém prostředí působí prostřednictvím svých interakčních mechanismů na molekuly buněk ničivým účinkem. A to přímým účinkem, kdy ionizující částice naruší chemické vazby a způsobí rozpad zasažené molekuly. Toto narušení vazby způsobuje chemické změny bílkovin, enzymů, nukleových kyselin a ovlivní vazby makromolekul. Tím dojde ke ztrátě nativity a fyziologické funkce buněk. Nebo nepřímým účinkem, kdy dojde k radiolýze vody a tvoří se volné radikály H+ a OH-. Radikály mají krátkou životnost, ovšem jsou velmi chemicky aktivní. Způsobí zvýšení oxidačního potenciálu v ozářené tkáni.

Už velmi malé množství absorbované energie ionizujícího záření může mít za následek smrt buněk, poškození tkání, orgánů případně i celého organismu. V případě, že ozářená buňka neodumře, projeví se účinek expozice genovou mutací. Mutace vede k somatickým změnám, nebo k neoplastickým transformacím poškozené buňky. Současně však probíhají reparační a regenerační změny na buňkové úrovni. Buňkám se vrací schopnost dělení a tkáň se regeneruje náhradou starých odumřelých buněk za nové buňky, které vznikly právě dělením. Každá tkáň je na velikost expozice ionizujícím zářením jinak citlivá.

Při ozáření vznikají na úrovni biochemických reakcí v organismu volné radikály - jsou to molekuly s nepárovými elektrony a vysokým stupněm nestability. Mohou být vytvořeny jak z anorganických látek (volný kyslík), tak z organických molekul (chinonů). Jsou vysoce reaktivní. Volné radikály mohou vzniknout i jinými mechanismy než je účinek záření a mají v organismu pozitivní vliv a to, že zabíjí a pohlcují mikroorganismy, které způsobují infekci. Působení elektromagnetického záření na organismus ovšem vyvolává tvorbu volných radikálů, které mají pouze negativní účinek a mohou být příčinou nejrůznějších patologických pochodů v lidském těle. Svým účinkem narušují metabolické pochody, poškozují buněčné struktury jednotlivých orgánů. Mohou rovněž napadat a pozměňovat deoxyribonukleovou kyselinu v jádru buněk, která je nositelem dědičnosti.

Celoživotní fatální riziko zhoubných nádorů při ozáření 1 mSv je 1:20 000. Tato hodnota platí bez ohledu na pohlaví a věk, uvažujeme-li i věk, pak malé děti jsou na záření až 10x citlivější než dospělí. Musíme ale zdůraznit, že se jedná o přídatné riziko k riziku úmrtí na spontánně se vyskytující zhoubné nádory, které je 1:4 (tj. na zhoubný nádor v ČR zemře 20-30 tis. lidí ročně, což je 20-25 % všech úmrtí). Není možné odlišit, radiačně indukované nádory a genetické změny. Mají stejné projevy jako ty, které v populaci vznikají spontánně.

Příklad:

10 000 lidí obdrží dávku 10 mSv (odpovídá NM dg vyšetření), každý čtvrtý nakonec zemře na nádorové onemocnění (tj. 2 500 = spontánní výskyt) a u 5 dalších lidí z této skupiny lze očekávat, že zemřou na nádor vyvolaný zářením (ale nevíme u kterých pěti).

Pro porovnání životních rizik přebíráme následující tabulku, ve které jsou shrnuta fatální (smrtelná) rizika některých činností člověka a nemocí (prof. Hušák):

Jízda vlakem do vzdálenosti 100 km 1: 200 000
Let dopravním letadlem 1600 km ročně 1: 30 000
Nádor způsobený 1 mSv 1: 20 000
Anestezie 1: 5 000
Dopravní nehody na silnicích 1: 500
Nehody v domácnosti 1: 400
Kouření 10 cigaret denně 1: 5
Všechny druhy zhoubných nádorů 1: 4
Onemocnění srdce 1: 3

V současné době neexistuje přímý důkaz, že nízká úroveň záření (do 400 mSv) je bezprostředně zdraví škodlivá. Přesto je celosvětovou snahou (ve zdravotnictví) populaci ozařovat, co nejméně je to nutné.

Starší symbol radiace

Mezinárodní výstražný symbol, označující zdroj ionizujícího záření

Novější symbol radiace

Nový doplňkový výstražný symbol ionizujícího záření schválený dne 15. února 2007 Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA) a Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO).
Klasický žluto-černý symbol radioaktivity nahrazuje jen v určitých případech.

Účinek záření a jednotky ještě v jiném přehledu:

Účinek záření na člověka můžeme hodnotit pomocí jednotky Sievert (Sv).
1 Sv (Sievert) je taková absorbovaná dávka, která při jakémkoliv typu ionizujícího záření vyvolá v organické látce stejný biologický účinek. Starší jednotkou dávkového ekvivalentu byl rem, přičemž 1 rem = 0,01 Sv.

Záření a čísla:

2,4 mSv za rok - průměrná dávka z přírodních zdrojů - zemské kůry a kosmu pozadí (EU - 1,7 mSv za rok, Finsko - 7,2 mSv za rok)

1 mSv - roční limit efektivní dávky, kterou mohou obdržet běžní lidé ze zdrojů mimo přirozené pozadí

50 mSv - roční limit efektivní dávky, kterou mohou obdržet pracovníci se zářením ze zdrojů mimo přirozené pozadí. Během pěti let nesmí pracovník obdržet více než 100 mSv.

500 mSv - roční povolená dávka pro kosmonauty.

100 a 400 mSv/h - hodnoty naměřené u třetího a čtvrtého bloku elektrárny Fukušima

0,05 - 10 mSv - pokud absolvujete jednoduché rentgenové vyšetření, můžete obdržet tuto dávku. U složitějších vyšetření to může být i více desítek mSv.

Snímek plic 0,05 mSv,
páteř 1,8 mSv,
břicho 3 - 8 mSv,
mamografie 0,5 mSv,
angiografie 3 - 9 mSv,
CT hlava 1,1 mSv,
CT tělo 9,2 mSv

Dále účinek při tisících milisievertů ( 1 Sv = 1000 mSv):

0,5 - 1 Sv - hrozí mírná nemoc z ozáření. Nastává také zvýšené riziko infekce z důvodu narušení imunitních buněk. Dočasná sterilita u mužů je možná.

1 - 2 Sv - lehká otrava ozářením s 10% úmrtností po 30 dnech. Typickými příznaky jsou mírná až střední nevolnost s příležitostným zvracením začínajícím 3 až 6 hodin po ozáření a končícím do jednoho dne. U těhotných žen nastane spontánní potrat nebo narození mrtvého plodu.

2 - 4 Sv - Krvácení z úst, kůže a ledvin, do měsíce umírá asi polovina zasažených lidí.

8 Sv - Kostní dřeň, kde vznikají důležité složky krve, je skoro kompletně zničená, přežití závisí na úspěšnosti její transplantace. Rekonvalescence trvá několik let a osoba se pravděpodobně nikdy plně nezotaví. Většina lidí zemře po dvou týdnech.

10 až 50 Sv - znamená akutní otravu ozářením - 100% úmrtnost po 7 dnech. Expozice takovéto úrovně vede ke spontánním symptomům po 5 až 30 minutách. Po silné vyčerpanosti a okamžité nevolnosti nastává perioda několika dní relativní pohody, nazývaná latentní fáze. Poté nastává buněčná smrt. Jedinou léčbou je podávání léků utišujících bolest.

nad 80 Sv - člověk nepřežije ani pár sekund. Smrt nastává téměř okamžitě.

Převody jednotek:

1 Sv = 1000 mSv (milisievertů) = 1 000 000 µSv (mikrosievertů)

Další jednotky radiokativity:

Becquerel (symbol Bq) - je jednotka intenzity záření zdroje radioaktivního záření v soustavě SI. Je pojmenovaná po francouzském fyzikovi Henri Becquerelovi, který radioaktivitu objevil. Také je možné ji označit zjednodušeně jako aktivitu zdroje. Počet radioaktivních přeměn v látce vztažený na jednotku času.

Curie (symbol Ci) - je starší avšak doposud používaná jednotka radioaktivity. Je pojmenovaná po francouzských průkopnících výzkumu radioaktivity, Pierru a Marie Curieových. Jeden curie je aktivita zářiče kdy dochází ke 37 miliardám rozpadů za sekundu. To odpovídá přibližně aktivitě 1 gramu izotopu radia 226Ra. V soustavě SI je nahrazena odvozenou jednotkou becquerel.

Gray (Gy) - zjednodušeně můžeme říci, že absorbovaná dávka je energie absorbovaná v jednotce hmotnosti ozařované látky v učitém místě. Jednotkou absorbované dávky je gray (1 Gy) s rozměrem [J/kg]. Dřívější jednotkou dávky byl 1 rad.

Rentgen (R) - dřívější jednotka ozáření neboli expozice. 1 rentgen 2,580.10-4 C.kg-1 je takové ozáření elektromagnetickým zářením rentgenovým nebo gama zářením, které vzbudí v 1,293.10-3 g vzduchu ionty s celkovým kladným nábojem rovným jedné elektrostatické jednotce. V soustavě SI se používá pouze jednotka C.kg-1

Použité zdroje pro tuto stránku:

http://atominfo.cz/2012/05/sievert-becquerel-rentgen-jak-merime-radioaktivitu/

https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=40258

http://www.fnmotol.cz/kliniky-a-oddeleni/cast-pro-dospele/klinika-nuklearni-mediciny-a-endokrinologie-uk-2-l/oddeleni-radiologicke-fyziky/obecne-informace-o-radioaktivite-a-radiacni-ochran/

http://www.fbmi.cvut.cz/esf-realizovane/nw.fbmi.cvut.cz/e/01-radioaktivita-okolniho-prostredi/1934.pdf

http://cs.wikipedia.org/wiki/Detektor_ionizuj%C3%ADc%C3%ADho_z%C3%A1%C5%99en%C3%AD

http://www.sujb.cz/legislativa/zakony/

http://www.sujb.cz/radiacni-ochrana/prirodni-zdroje-ionizujiciho-zareni/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ionizuj%C3%ADc%C3%AD_z%C3%A1%C5%99en%C3%AD

http://www.radioaktivita.cz/jednotky.html

http://www.converter.cz/prevody/dozimetrie-detekce.htm

http://www.osel.cz/index.php?clanek=4063

http://tn.nova.cz/magazin/hi-tech/veda/nemoc-z-ozareni-kdy-hrozi-a-jake-jsou-priznaky.html

http://www.lidovky.cz/dve-jednotky-50-riziko-umrti-dpg-/ln_noviny.asp?c=A110317_000027_ln_noviny_sko&klic=241818&mes=110317_0

http://www.lidovky.cz/staci-dve-jednotky-ozareni-a-riziko-smrti-stoupne-na-50-procent-pb8-/ln_veda.asp?c=A110317_192205_ln_veda_OGO

http://cs.wikipedia.org/wiki/Curie

MĚŘENÍ "CO"

ZPĚT NAHORU